Trochu z historie

Vedoucí oslí party Miloslav Šimek, (člen divadla Semafor a pozdější šéf divadla Jiřího Grossmanna) putující již několik let po sobě, vždy o prázdninách Šumavou, se roku 1973 vracel, spolu s přáteli a oslem Honzou, vyjímečně po silnici, od Klatov směrem na Horažďovice. V Nalžovských Horách, na malém náměstíčku se zastavil před sochou sv. Jana z Nepomuku. Dal vypřáhnout čtyřkolový vozík, ve kterém Honza převážel veškeré, společně potřebnosti a zaparkoval ho i s Honzou před místní hospodou, nyní zvanou „U znaku Švihovských.“ Oslí přítomnost vzbudila mezi místními obyvateli všech věkových skupin nemalou pozornost, kterou však Honza, s čumákem ponořeným do kbelíku plného čerstvé vody nebral na vědomí. Ostatní účastníci výpravy mezitím s notnou dávkou zvědavosti, vstoupili do parku sousedícího s náměstím.

Čtyřkřídlová budouva zámku s dvoupatrovým průčelím a velkou hranolovou věží stojí za prohlídku, i když je zámek pro veřejnost doposud uzavřený. Se stejnou pokorou jako tehdy členové oslí výpravy, můžete postát pod korunami němých svědků dávné historie, nejen červenohnědých buků. Za zmínku stojí i čapí rodinka po mnoho let hnízdící na cihlovém komíně. Kousek dál, na návrší, stojí kostel sv. Kateřiny. Byl postaven v letech 1721 – 1723. Postavit ho nechal hrabě Norbert z Pöttingu. V okolí kostela je sochařská galerie pod širým nebem. V parčíku na návrší je možné procházet kolem kapliček Křížové cesty a dojít k sochám sv. Václava, Víta a Madony. Od školy, do které chodil Karel Klostermann, je zajímavý výhled na Šumavu a Prácheňsko. Severně od města je na vrchu Prašivice lesopark s umělou zříceninou, kamenným drakem a několika dalšími exponáty. Nafotili jsme tam spolu se Slávkem část domluvené reportáže s oslího putování pro Mladý svět. Prašivická atrakce byla nápadem ministra práv Ludvíka Taffeho. Nezůstalo jen u ní.

K jeho aktivitám patří i hospůdka u sv. Antonína a gotická hrobka. Obojí při hlavní silnici od Nalžovských hor k Hradešicím. Právě tahle lokalita zaujala Slávka zcela mimořádně. Romantické místo na návrší mezi vzrostlými stromy, kousek od silnice. V duchu již viděl své představy o tomto místě. Sestry Kroupovy byly poslední majitelky této sice romantické, ale značně neudržované nemovitosti, včetně celého okolí Ochotně poskytly vandrující družině nocleh na voňavém seně a ráno, při snídani se dokonce se Slávkem dohodly na předběžném, eventuálním prodeji zmíněné hospody, ke kterému později došlo.

Během plynoucích let se vystřídalo několik zájemců o vedení restaurace. Při konečném rozhodování o správném, pokud možno zasvěceném člověku na tomto poutním místě dozajista podržel ochrannou ruku hned naproti restaurace bdící sv. Antonín nad Láďou Junkem, bývalým, mladým členem a kamarádem Šimkových fandů krás Šumavy.

Miloslav Šimek, za svého života rozdával dobrou náladu a pozitivní energii nejen s prken divadla Semafor. Dobrou náladu nám díky nahrávací technice může poskytovat stále. Dokonce, i předávání pozitivní energie prý je možné.Poblíž restaurace je usazený obrovzký oválný balvan, do něhož je zasazena kovová kachle s jeho jménem. Někdo zjistil, že když na kámen položí dlaně, pocítí v nich brnění. Můžete si to vyzkoušet, ale pokud se v pohodové restauraci u sv. Antonína hodláte pouze posadit v příjemném interiéru, nebo venku na zahradě k chutnému jídlu a osvěžujícímu pití, budete vítáni. A pokud si to budete přát, možná s vámi tak trochu posedí i Slávek Šimek, který si moc přál, aby vám v restauraci u sv. Antonína bylo dobře.